O nás

A tak to začalo……. r.2001

Další Kavalír?  Nikdy!

Zhruba před 5ti lety jsem navštívila se svou, tehdy dvouletou dcerou Lucinkou Mezinárodní výstavu psů v Mladé Boleslavi. Byly jsme nadšené obě dvě. Ta atmosféra a těch pejsků! Osud tomu chtěl a my jsme se zastavily zrovna u kruhu s kavalíry. Holčička, která je mimochodem celá po mně, si přisedla k nějakému pánovi, který měl s sebou TR kavalírka. A hladila a hladila. A kavalírek držel a držel. Myslím, že už tehdy jsem nabyla přesvědčení, že pokud budeme mít někdy pejska, bude to zaručeně kavalír.
 
Léta plynula a k nám přibyl ještě chlapeček. Manžel už byl dostatečně zpracován a tak jen, co dětinky maličko povyrostly, začala jsem pokukovat po inzerátech s kavalírama. Náhoda tomu chtěla, abych si svého budoucího pejska našla opět na Mezinárodce v Mladé Boleslavi. Teda našla, ono to bylo trochu jinak. Potkala jsem tam chovatelku, jejíž fence se měla zrovna každým dnem narodit štěňátka. Byl to nejdelší týden v mém životě! Ale dočkala jsem se. Jak jen to bylo možné, vypravili jsme se celá rodina na návštěvu. Podotýkám, že jsme měli jasno v tom, že chceme BH pejska. Ve vrhu byli dva BH kluci. Ale co čert nechtěl, chovatelka dala manželovi pochovat malé TR klubíčko. A bylo rozhodnuto! Alespoň, že to byl pes.
Pejsek s honosným jménem ERIK ze Starého Dobrasa si u nás zvyknul okamžitě. Bylo to takové živelné stvoření. Rostl přímo před očima a nejen my a děti, ale všichni, co ho znali, ho milovali. Bohužel Erinek na osmi měsících utrpěl ošklivý úraz . Teď už je mu dobře a vesle dovádí ve psím ráji. A zodpovědně můžu prohlásit, že nikdo z nás na něj nezapomněl.
 
 Jenže co dál? Všichni jsme byli smutní a utrápení ze ztráty milovaného kamaráda. Okamžitě jsem žhavila telefon k oné chovatelce. Bohužel tou dobou neměla TR pejska k odběru. Dala mi kontakt na další 3 chovatele, ale ti už bohužel TR psíka neměli. Takže jsme čekali dva měsíce, na další štěňátko. Garik se stal naším miláčkem. Celá rodina se na něj přímo upnula. Gariček si sice rychle zvyknul na nové prostředí, ale mě se zdálo, že je takový pořád smutný. Ne, že by mu s námi nebylo dobře, ale byl vidět rozdíl v chování, když byl jen s námi a potom, když byl ve smečce. Když byl se svými sourozenci, měl takový krásně veselý výraz. Tak bylo rozhodnuto. Ke Garinkovi k nám přibyl Hasánek. Malé BT klubíčko, jen o dva měsíce mladší. Byl sice roztomilý, ale příšerně líný. Při venčení vykonal vše potřebné a "buch" sebou do trávy. Gariček okolo něj skákal zhruba čtvrt hodiny,než Hasík uznal za vhodné se vůbec pohnout. Tato celá situace se opakovala den co den po dobu dvou týdnů. Teď je na tom Hasík tak, že když se rozeběhne, nikdo mu nestačí.
 
Dalo by se říct, že jsme byli kompletní smečka, ale moje srdíčko stonalo pořád po blenheimkovi. Jenže manžel byl rázně proti. Dva psi jsou zkrátka v bytě až dost a basta! Ale to bych nebyla já, abych nakonec nedosáhla svého. Protože jsem na podzim měla slavit kulaté narozeniny, začala jsem kout pikle už v létě. Poznámky typu: "Ještě jeden pes by se na gauč vešel" a "Ten pelech jsme jim koupili zbytečně velikej, ten je tak na tři kavalíry" se míjely účinkem.
Nasadila jsem střední kalibr: "Budu mít narozeniny, já nechci žádný zlato, já chci psa" a "Vždyť tu myčku zase tak hned nepotřebujem" a "Byl by na splátky" už maličko zabraly. Už to sice nebylo rezolutní NE ale pořád to bylo NE. Co teď? Pejsek už byl zamluvený (doufala jsem, že manžel nakonec svolí) a napůl domluvený termín odběru. Teď už byla každá rada drahá. Manžel byl stále proti a já smířená s tím, že to nejkrásnější štěně ve střední Evropě budu muset odvolat.
Nasadila jsem ten nejtěžší kalibr: "Víš, ty máš ten volejbal a já jsem se dala na výstavy. A jak víš, Hasík má předkus a Gariček nikdy nebude nejhezčí. A tohle štěňátko je prostě úžasný!!!!". A co myslíte? Konečně má moje dušička pokoj, protože mám i BH kluka. Jonáš je sice ještě malinkej, ale je to pěknej rošťák. Svou živelností nám všem připomíná Erička. Doufám, že až vyroste, bude úspěšně konkurovat ostatním pejskům na výstavách.
 
PS.: Naše Lucinka pořád stůně po rubínkovi. Pravda, ten nám ještě chybí do naší barevné bonboniéry, ale v tomhle případě už bychom se asi museli rozhodovat, zda tatínek a manžel, nebo další pes. A je pravda, že pes by nás asi neuživil. A tu myčku pořád ještě nemáme. I když....
 
separator
 

A tak šel čas……. r.2009

Ano, je to už pořádně dlouho, co jsem sepsala první část historie „jak jsme ke kavalírům přišli“. A protože jsem to slíbila a protože už je dávno všechno jinak, myslím, že je na čase sepsat pokračování …….

Zdá se, že jsme tenkrát byli kompletní, ale co čert nechtěl, ve smečce oné chovatelky, která mimochodem už dávno tou dobou , byla mou kamarádkou, se narodil úžasný TR psík. Obě jsme usoudily, že je ho škoda mít někde na gauči a nemusím podotýkat, že rozhodnutí bylo okamžité. Jenže jak to vysvětlit manželovi, kterému se už 3 psíci zdáli ažaž? Naštěstí už tou dobou, díky mé vášni pro kavalíry, a tak trochu i „nakažen“ nakonec svolil. Možná pomohlo i to, že náš poslední, BH psík Ionathan, nesdílí mé výstavní nadšení a vystavovat se zkrátka nechce a nebude. Po té, co mi úspěšně fouknul přímo z výstavního kruhu jsem to pochopila i já….

A tak jsme přivítali ve smečce TR pejska jménem Kornel. Kornýsek rostl přímo před očima a stalo se z něj kouzelné zvířátko. Také ne náhodou vyhrál v roce 2005 na Klubové výstavě v Kutné Hoře titul Nejkrásnější mladý pes. Bohužel jsem jeho výstavní kariéru musela na 2 roky odložit, neb jsme začali stavět domeček a na výstavy nezbýval ani čas, ani finance.

Osud tomu chtěl, že při mém každodenním surfování na kavalířích stránkách, jsem objevila inzerát, že se nabízí BT psík se zajímavým rodokmenem. A protože mi připadalo, že jezdit na výstavy jen s jedním pejskem je „přepych“, toto štěňátko bylo to, co jsem potřebovala. Domluvila jsem se s paní chovatelkou a při mých cestách za studiem do Prahy jsem se na něj byla několikrát podívat. Malé BT klubíčko mi okamžitě přirostlo k srdci a tak jsem neváhala, zamluvila jsem ho a složila zálohu, koupila malý pelíšek a granulky a vše co malé psí miminko potřebuje.  Doma ovšem o ničem neměli ani tušení. Jak to jen udělat, abych se po příjezdu nemusela stěhovat i s pejskem? Dostala jsem geniální nápad. Pejsek byl k odběru 11.11. a to bylo datum, které se mi hodilo. Protože oba moji kluci jsou Martinové a navíc Lucka se narodila 15.11., zrodil se mi v hlavě  plán, jak zařídit  1 dárek pro všechny. Tou dobou jsem zrovna měla i přednášky ve škole a tak jsem přijela domů  s „velkým překvapením“. Výrazy ve tvářích všech přítomných byly rozpačité, když si to ale malý nezbeda nakráčel do obýváku a s každým se přivítal, bylo jasné, že u nás má svoje místo napořád. Nanuk Sladká krása, jak se oficiálně jmenuje, je naším zlatíčkem. Je pravda, že jeho pošramocená a bázlivá povaha z dětství se ještě projevuje, ale troufám si říct, že už jsme „uběhli“ hezký kus cesty.

Kornel a Nuky od té doby tvořili nerozlučný pár. A podle toho to taky vypadalo. Kornýsek se vrátil zpět do dětství a  rozkousané boty, kytky i okousaný nábytek tomu nasvědčovaly. Jenže ouha! Malý čertík se pustil i do Kornýskových oušek. A tak se stalo to, co se stát muselo. Kornelova výstavní kariéra vzala opět za své, neb vystavovat kavalíra bez uší prostě nejde! Navíc se nám v péči našich dětí podařilo Kornela vykrmit tak, že už přestával vypadat jako kavalír. A opět zafungovalo to, v co pořád věřím – kavalíří soudržnost. Díky paní Míše Čermákové a jejím radám se nám z Kornela za 2,5 měsíce podařilo udělat zase psa a to takového, že ani sama Míša ho nepoznala. Od té doby se o krmení svých dalších dětí (což všichni naši kavalíři bezesporu jsou) starám sama a dohlížím především na to, aby jedli pouze ze svých misek. I když je to občas výkon přímo nadlidský….

No dobře, už nás bylo docela dost, ale co ten rubín? Nějak mi prostě v té naší barevnosti scházel. Tou dobou jsem dostala úžasnou nabídku od chovatelky z Německa a tak jsme přivítali malé RU klubíčko jménem Yellow. Manželovi bylo líto, že ostatní psíci ho respektují, mají rádi, ale raději se uchylují k nám, holkám. Yellísek byl od začátku jiný. Přicupital okamžitě k němu, začal mu kousat tašku a od té doby má i manžel konečně svého psa. Yellísek je od malička moc hodné a klidné stvoření, dnes je z něj kouzelný 10ti měsíční psík a už se těším, až se s ním budu moct pochlubit ve výstavních kruzích.

V tu dobu nám opět do života  zasáhl „pan Osud“ a tak se stalo, že jsem se poohlížela po BH holčičce. Ale buď byly všechny zamluvené, nebo prostě nebyly! Co dál? Pro naší Lucku jsem jí nutně potřebovala HNED. A protože jsem ji chtěla využít i do chovu, hledala jsem zajímavé zvířátko. Netrvalo dlouho a my jsme si od Šmejkalových ze Strak přivezli malou Charleenku. Jako jediná ženská ve smečce si už od malička dokáže kluky pěkně srovnat a svýma velkýma kukadlama musí okouzlit snad každého. Z jejího výrazu je cítit vznešený původ, má manýry filmové hvězdy a tak jí musíme někdy odpustit i její nechuť k focení. I Charleenka čeká na příležitost předvést se na výstavách.

A tím můj příběh končí… Nebo ne? Kdo pravidelně navštěvuje naše stránky poznal, že konec ještě nemůže být, že dlužím ještě kousek pokračování…...

 A tak se to stalo! Bylo vysloveno zaříkávadlo – už žádný pes – a mě se jej až do letošního jara dařilo úspěšně plnit. Jenže ouha! Znáte ten pocit, když se do něčeho zamilujete, ono je to na dosah ale vy to nemůžete mít, protože… ? No, tak to není můj případ. Moc děkuji chovatelce Heli Järvet za její laskavost a vstřícnost. I za nádherné BH klubíčko s honosným jménem Masterpiece (mistrovské dílo, veledílo). Pevně věřím, že svému jménu dostojí, neb už teď, ve svých 4 měsících, je velká osobnost. A jak vedla jeho cesta k nám?

Jezdila jsem na školení do Prahy a v mezičase „projížděla“ kavalíří stránky. Objevila jsem mě neznámou chovatelskou stanici až v dalekém Estonsku. Při prohlížení chovaných psíků jsem zjistila, že zrovna nabízejí štěňátko, ze stejné linie, jako je naše Charleen. Po měsíčním mailování a domlouvání jsem měla svého budoucího šampiona skoro na cestě. Chovatelčin manžel, který je profesorem na univerzitě a má pracovní přátele v Praze, se uvolil, že nebude malého pejska zbytečně vystavovat stresu v letadlovém zavazadlovém prostoru, a doprovodí ho na palubě letadla z Estonska do Prahy. Měl jen přání rezervace noclehu v hotelu blízko letiště. I to se mi podařilo v rozumné cenové relaci sehnat. Před odjezdem na další školení jsem si zajistila potřebný obnos a ze školení ještě “dolaďovala“ poslední detaily, abych předešla případnému nedorozumění. Ze školení jsem se vracela ve čtvrtek. Doma o mém posledním kroku opět neměl nikdo ani tušení, a to jsem musela po příjezdu manželovi o pejskovi říct, přesvědčit ho aby souhlasil a ještě navíc aby se mnou v sobotu jel na letiště. Myslím, že můj muž je velmi tolerantní a po 15 letech s mou maličkostí si troufám říct, že má snad i svatozář….. Nejenže sice zprvu ne moc nadšeně ale přece souhlasil, jel se mnou na letiště a neprotestoval, když jsme pana profesora vezli na rezervovaný hotel ale malého Montýska si oblíbil hned, stejně jako já.

Tak má moje dušička konečně pokoj, protože v tuto chvíli je naše smečka kompletní. Garik, Hasík a Jonáš si užívají bezstarostného stáří, Kornel s Nukym vyrostli a zklidnili se, Yellísek, Charleen a Monty si zase užívají rošťáren a všichni dohromady i pohybu, který jim naše zahrada nabízí. Žijí s námi jako členové rodiny a i když z nich třeba nemusí být králové výstavních kruhů, mají navždy svoje místo nejen mezi námi, ale jsou především šampiony v našich srdcích.

 

Lenka Poláková
P.S.: A i tu myčku už máme .........

 

Best Kennel Web Design Moonbarks

(c)2013 Sweet Cavaliers. Tvorba stránek pro chovatele